1.kapitola 2 část- Je lepší shořet než vyhasnout

23. července 2015 v 23:57 | Veronica |  Zlomená růže (Příběh)


Po chvíli se vrací s úsměvem na tváři. Prožívá zrovna tu krásnou vnitřní euforii a já začínám litovat, že jsem si nedala s ním.
,,Nebylo to pro dva, skoro ani ne pro jednoho." Řekne, jako kdyby mi četl myšlenky
,,Dyť jsem viděla, kolik toho máš po kapsách!" vyčtu mu
Ach ne- už je to tady. Začíná působit absťák a já jsem agresivní.
,,Ty vole, z něčeho taky musím žít,ne?" vysvětlí
,,Určitě máš všechno pro sebe, jasný."
V krvi mi začne pumpovat adrenalin. Vím jak se věc má ale já se zkrátka neovládám. V hlavě je teď prostor jen pro jednu myšlenku.
Chcu herák. Hned.
,,To se tu mám jako čumět na to, jak seš sjetej a sama mám bejt na suchu? Nebo víš co? Čau." Dořeknu a utíkám pryč
Kouká na mě jak na blázna. Nevím, jestli proto, že na něj začal najednou herák působit víc nebo proto, že jsem se opravdu zachovala jako idiot. Vím, že si to nezaslouží, ale když- absťák. Vůbec to nejde utlumit. Ale musela jsem, jinak bych si dnes píchla do kůže jehlou možná tak na šití.
Po zhruba deseti minutách chození, dojdu na místo cíle. Pro normální kolemjdoucí to je obyčejná autobusová zastávka, ale pro mě a pro spoustu jiných slečen je to místo hanbou, největšího možného ponížení. Noční můra, ke které se bohužel stále vracíme. Je to místo, kde se prodáváme. Komukoliv.
Další věc co mě sere na drogách.
Dneska asi žádný tržby nebudou, pomyslím si. Většina holek je dnes hodně vyfintěno, protože je pátek a to je nejvíc zákazníků. Mají krátké sukně, podvazky, obrovské výstřihy a krvavě rudé rty- no prostě kurva jak se patří. A já? Nenamalovaná, v roztrhaných džínách a staré mikině. Obvykle si od holek něco půjčím nebo kdekoliv nějaký sexy kousek seženu, ale nemám na to čas a dnes tady na zástavce žádnou z holek nepoznávám.
Zastaví auto. Neznámý muž pokyne rukou, ať za ním příjde. Ale kdo, která z nás? Nemá to být ani jedna z těch sexbomb, ale já. Snažím se nedát najevo svůj absťák, nasednu do auta, zavřu dveře a vydám se na cestu do pekla.

* * *



Sedím na lavičce a pláču. Je to asi půl hodinu po tom, co jsem vylezla z auta a tak dokončila svou službu. Takhle už to dál nejde. Zažila jsem leccos, ale tenhle byl fakt hrubý, vulgární a to jsem mu musela polknout. Málem jsem se pozvracela. Tohle už nechci nikdy zažít. Nikdy. Musím se toho zbavit. Toho všeho. Takhle už nemohu žít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama