Naposledy

29. listopadu 2015 v 13:02 | Veronica |  Moje tvorba



Už je to pár let,
co jsem tě zřela naposled,
už je to pár dní,
co usínám se zbraní.

Mám zbroj z ocele,
a srdce z kamene,
mě nepřekvapíš ničím,
jinak-li bodnu tě tyčí.

Nemáš-li cit,
já nechám Tě hnít,
v hluboké propasti,
kde končí neřesti.

Už je to pár nocí,
co nesmíš se mě zmoci,
už je to pár západů,
co si mě bodnul, zezadu.

Odemknu tvá pouta,
a budu zahnaná do kouta,
zlomíš srdce jedním tahem,
a staneš se lásky vrahem.

Hledám klíč a odemykám,
kapituluji, kouzlu se poddávám,
Neříkej nic, jen na ústa mě polib,
a dopřej mi ten pocit, naposledy.

Naposledy cítím tvá ústa,
naposledy sem si láskou jista,
naposledy cítím tvůj dech,
naposledy volna, ode všech.
Vytáhni nůž.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama