2.kapitola- Flirtující slepota

11. ledna 2016 v 20:25 | Veronica |  Zlomená růže (Příběh)



Je asi osm hodin ráno, když se probouzím na lavičce kvůli hluku aut. Netřesou se mi ruce, nemám křeče, nic. Počasí je slunné, pro mnohé lidi krásný den. Ale pro mě? Jen další den plný civění do prázdna a hloupého klábosení. I když jsem naprosto v pořádku, vyrážím na nádraží. Ne pro snídani, ale za ním. Musím se mu omluvit. Včera jsem to opravdu přehnala...co to do mě jen vjelo?
Absťák... Jak já to nesnáším!
A tak jdu, jdu...Pohledy kolemjdoucích co mnou opovrhují- ignoruji. Nemá to cenu se kvůli jim trápit. Hlavou mi však stále krouží myšlenky na včerejšek. Bože, jak já se stydím. Nejspíš nemám ani tak fyzickou závislost, jako psychickou. Jsem v pohodě, když vím kdy si dám, ale jakmile to nevím nebo si nejsem jistá, tak je to konec. To se pak sama sebe bojím, čeho jsem schopna.
A právě to se stalo včera. Potřebovala jsem to- moc. Tak moc, že jsem se šla prodávat. I když jsem si nedávno slibovala, jak to víc neudělám. Naivní předsevzetí..
Uběhlo patnáct minut a já jsem na místě. Tak zase tady, vlakové nadraží. Můj život. Otevírám dveře od haly, když v tu najednou-
,,Nehledáš někoho?" zaťuká mi kdosi na rameno. Ohlédnu se. Není to nikdy jiný než on.
,,Já- fakt sorry- nechtěla jsem-
,,No to si žádá řádnou omluvu." usměje se
Bere to s humorem- dobré znamení.
,,Omlouvám se, že jsem na tebe tak vyjela. Když mám absťák, tak se neznám. Asi sem na tebe zapůsobila dost děsivě co? Moc se ještě neznáme a tak..."
,,Co není může být." Mrkne na mě šibalsky. ,,V pohodě sice jo - docela to na mě zapůsobilo. Zaujala si mě ehm-"
Značí tím, že stále neví mé jméno.
,,Danielle." podávám ruku
,,Luke." oplácí mi stisk
Je opravdu zajímavý- včera takový skleslý a dnes je to úplně jiný člověk. Zřejmě má povahu jako aprílové počasí.
,,Kam jsi pak šla?" zajímá se
Neřeknu mu to.
,,Za kámošem, vzít si herák od něj." Zalžu. Je mi docela blbý říkat, že jsem šla vykouřit chlápkovi, kterého ani neznám.
,,Aha. Zapálíme?"
,,Proč ne."
A tak tedy projdeme nádražní halou, podél kolejí k odlehlé lavičce. Je z ní krásný výhled na les, který se tyčí opačným směrem od nádraží. Dosednu a hned na to Luke vytáhne krabičku černých Camelek.
,,Docela luxus ne?" ušklíbnu se
,,To jo, ale nemám celou krábu, jen pár kusovek." Řekne s cigaretou v puse, kterou se snaží si zapálit
,,Od koho?" zeptám se nevěřícně
,,Od kámošů z party."
Asi vím od které. Vídávám je docela často- je to parta samých kluků, ale nazvala bych je spíš gangem. To mě trochu děsí.
Podá mi velblouda a zapalovač. Jemu už cigareta hoří.
,,Myslela jsem, že seš tu sám."
,,Byl sem. Ale po nějaký době tě to samotnýho nudí a tak zapadneš. Však to znáš."
Jo zapadneš, mezi další chodící mrtvoly.
Zapálím si velbloudka, pořádně potáhnu a šluknu. Z úst se mi vlní slabý kouř. Neskutečně uklidňující a osvobozující pocit.
,,Chceš říct vtip?"
,,No povídej."
,,Říká se, že lidi co užívají LSD jsou hubení. A není se čemu divit, když lednici střeží drak."
Zrovna si potahuju, takže se smíchem zakuckám a poté oba dva propukáme ve výbuch smíchu. I když to nebylo ani moc vtipné..a v naší situaci je to spíš k pláči.
,,Máš krásnej smích." Poznamená
Srdce mi poskočí, jako malé školačce, které právě řekl její idol, že je pěkná.
,,Díky." Usměju se
To jako fakt?
Zanedlouho přijdou titulky a tak típnem.
,,Nezajdem ještě někam?" navrhnu
,,Klidně. Veď mě." Odvětí svůdně
Vezmu jeho odpověď doslovně a tak nás zavedu do centra města. Je to tam krásné a já se cítím, jako by ty slunné dny plné lásky a přátelství, byly zpět. Pokud teda opět pominu opovrhující pohledy kolemjdoucích. Ale my neřešíme ostatní, a tak vyrážíme jako malé děti ke stánku s cukrovou vatou.
,,Jako vážně?" zasměje se
,,Proč ne?" řeknu a vytáhnu skoro rozpadlou peněženku, překvapivě však celkem naplněnou
,,Kdes vzala tolik peněz?"
A do prdele.
,,Kámoš mě založil." Odpovím nejistě a objednám největší porci. Sice jsem v téhle části města už dlouho nebyla, ale pamatuju si ji. Park s kašnou, s Felixem naše oblíbené místo. Ach, Felix...
,,Ty fakt dokážeš člověku navodit pocit, že je zase mladý." Řekne spokojeně, zatímco ujídá vaty a sedí na okraji kašny
,,Mluvíte jako by to bylo před padesáti lety, dědo." dělám si z něj srandu
,,Kdo je u tebe děda?" ušklíbne se
,,Vy, pane." provokuju
,,Já ti dám, jen počkej!" zvolá, upouští vatu na zem a připravuje se na pomstu
A v tu chvíli to přijde, jak jsme u okraje kašny, úplně nás k tomu ta voda vybízí- vodní válka. Začnem na sebe šplíchat vodu jako děti, ale zároveň snažíme se i dialogy vžít do naší symbolické války. Nejdřív začne Luke a je toho trochu, poté mu jeho útok vracím s ještě větším nasazením a pak už se naše útoky jenom stupňují. Po chvíli jsme však už skrz naskrz promočeni a usoudíme, že je čas přestat.
,,Sem celá mokrá." Vydechnu, aniž si uvědomím, jak perverzně to zní
,,Copak ty nemáš ráda, když na tebe někdo stříká?"
Tak on se mnou flirtuje, kdo by to byl řek.
,,Dvojsmysli jo?"
,,Vy jste si začala, slečno."

* * *

,,Tady máš, snad ti to bude stačit." řekne a podá mi sáček s háčkem.
,,Najednou máš na rozdávání?" zeptám se podezíravě.
,,Vypustil jsem jednoho zákazníka, protože..." odmlčí se..,,mi včera došlo, že se budu muset začít dělit s někým jiným." mrkne.
Už zase se mnou flirtuje. A já tomu- kupodivu propadám. Líbí se mi to.
Poté se oba dva odeberem na toalety- já na dámské- on na pánské. Na dámských záchodcích jsou všechny kabinky prázdné, což je fajn- nesnáším, když u toho musím být potichu. Vytáhnu lžičku z kapsy, herák na ni nasypu a plamenem ohně ze zapalovače se dotýkám jejího spodku, čímž herák převařím. Vydezinfikuju stříkačku a šátkem si zaškrtím předloktí ruky. Tak a je to tu. Už zase.
Jehlou se už dotýkám kůže a připravuji se na mírnou bolest- něco se však ve mně zlomí. Začínají se mi vracet vzpomínky, halucinace.
Nechci to, já už to nechci!
Ale potřebuji to...
Ne, ne! Nepotřebuji k životu hloupej fet!
Tohle není život...Tohle je záhrobí.
Mám schizofrenii. Jeden hlas v hlavě je jako anděl, křičí slůvka naděje a pozitiva. Křičí, že herák ani nic jiného nepotřebuji, že dokážu být bez toho. A ten druhý? Možná zlo, možná realitu. Jsem v šoku.
Zvládnu to, zvládnu!
Herák je ale vše co mám!
Ale nemusí to tak být...
Ale jinak to nejde!
,,DOST!!!" křičím a chytám se za hlavu
Nechávám věci tak jak jsou, stříkačku upouštím na zem, lžičku nechávám na umyvadle a letím na pánské záchody. První kabinka- nic. Druhá- také. Když rozkopnu třetí dveře vykřiknu-
,,Neee Luku, nedělej to!"
Kouká na mě jak na zjevení.
,,Děje se něco, Dan?"
,,Musíme s tím přestat. Tohle je slepá ulička."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama