3.kapitola 2. část- Nový začátek

14. ledna 2016 v 21:58 | Veronica |  Zlomená růže (Příběh)




Stojíme na prahu domovních dveří jednoho činžáku, držíme se za ruce a já se modlím, ať je realita lepší než mé představy. Bojím se. Nevím ani úplně tak čeho, ale bojím.
,,Tak už zazvoň.." vyřknu prosbu
Luke přikývne a zmáčkne zvonek. Do necelé minuty se dveře otevírají a v nich stojí on- Felix. Felix? Já už fakt blázním. Samozřejmě to není Felix, ale neskutečně se mu podobá, i když je to spíš jeho drsné provedení. Má stejně černé vlasy jako uhel…A ty oči- azurově modré.. A to vypracované tělo, které se mu rýsuje pod trikem..a tvář se sexy strništěm. Hmm…
,,Čáu Luku!" zdraví David, Luke nato pozdrav opětuje a dávají si high five.
,,Co potřebuješ kámo?"
,,Hej kámo, šlehne tě..je to docela velká prosba."
,,No povídej, povídej, ale počkej- ještě si mi ani nepředstavil tu babu co tu máš s sebou!"
,,Jo, sorry. Tohle je Dan." Představuje mě
,,Dan jako Danielle?" ptá se
,,Jo." odpovím
Je zvláštní. Nevím jestli je to nezdvořilost co se mi na něm nelíbí nebo ta suverénost.
,,Pěkná, pěkná. Umíš si vybírat." Mrkne na mě a Luke po něm střelí ostrým pohledem říkající něco ve smyslu kroť se.
,,No, tak cos chtěl?" změní téma
,,No…tady s Dan bychom potřebovali na chvilku střechu nad hlavou. Tak jsme se chtěli zeptat, jestli by se u tebe nenašlo místečko…"
,,Ale jo, v pohodě, můžete tady bejt!"
,,Fakt?" rozzáří se Lukovi oči
,,Jasný, žádnej problém. Stejně tu většinu času nejsem."
,,Furt jezdíš po akcích co?" ušklíbává se
,,A ty furt jedeš v háčku, co?" oplácí
Luke mi věnuje úsměv. ,,Snad už ne."
,,Jak to myslíš?"
,,Chcem tady s Dan odvykat..proto vlastně potřebujem přístřeší." vydechne po delší době
,,Jo aha…" dodá David, nervózně si prohrábne rukou vlasy a zkřiví obličej. ,,Tak to máme trochu problém.."
,,Jakej?"
,,Hele, takhle- neříkám že vás rovnou posílám pryč, ale nemám s tímhle dobrý zkušenosti. Už sem to totiž zažil..dva kámoši co v tom jeli od rána do večera a najednou se rozhodli přestat. Permanentně to tu bylo nablutý a zatuchlý. Jo, neříkám že jinak to tu je all inclusive, ale tohle mě fakt sralo..po pár měsících do toho stejně totiž spadli znovu.."
Sakra..proč nám nikdy nic nevyjde? Kurva!
,,Však mi od tebe neočekáváme nějakou extra péči. Budem se tu o to starat, jak jen to půjde. Kámo, no tak. Si naše poslední naděje."
David se zamýšlí a očima koulí v strop.
,,Tak jo." Usměje se
,,Díky kámo." Plácnou si ještě jednou
,,Takže..asi chcete dovnitř, co?" usměje se
Otevře dveře a já s Lukem vstupujeme do předsíně. Jde z ní dobře poznat počet obyvatel- v polorozpadlém botníku jsou sotva dva páry bot a na věšáku visí jen mikina a bunda. Po levé straně jak nám ukazuje David jakousi komůrku, ve které má jeden méně náročný vysavač, smeták, kýbl s hadrou a různé saponáty. To bych do něj neřekla, ale asi to bude jeden z těch úchylů na čistotu. Kdo ví. Po pravé straně je toaleta s koupelnou, ne sice moc vzhlednou, ale použitelnou. Potom nám ukazuje kuchyň spojenou s obývacím pokojem. Opět nábytek trochu staršího původu, nejspíš ze stejného roku jako gauč. A nakonec- ložnice. Ta mě zajímá ze všeho nejvíc. Je stejně jako celý dům vymalována žlutou barvou- nebo spíš kdysi žlutou, sem tam sice odlouplá omítka, ale jinak v pohodě. Manželská postel, povlečení relativně čisté, matrace sice nebude bůhvíjak pohodlná..ale zvykla bych si, pokud bych spala tady. Budu?
Celkově nemám z domu, bytu úplně špatný pocit ale je strašně..neútulný. A je poznat, že zde žije samotný chlap. Žádné dekorace, obrazy, květiny. Prázdné stěny, které působí.. děsivě.
,,Tak co, jak se líbí?" zubí se na mě po "prohlídce" Luke.
,,Myslím, že by to bylo ideální. Můžu se jen zeptat..kde bude kdo spát?"
,,S Dan si rozložíme klidně gauč, Deive.." začne Luke
,,Né, klidně spěte v manželský, s tím zas problém nemám. Nejsem tu každou noc a upřímně- i když se to moc nezdá, ten gauč je zatraceně pohodlnej. Takže ho chcu pro sebe." Usmívá se
V manželský? My dva? Co?
Jako jo, docela mě Luke přitahuje, ale tohle je moc..moc brzo. Nezvládnu tak "brzo" po Felixovi spát vedle někoho s mužským pohlavím.
Hlavně že si mrdala s xx chlapama za prachy, kurvo.
To bylo něco jinýho. Luka mám ráda, tamto bylo jen pro peníze. Musím si slíbit, že se s ním nevyspím. Ne teď, ne zítra, né pozítří..
,,Dan?" ptá se Luke
,,Jojo, klidně, žádnej problém." zalžu kvůli tlaku a nervozitě, která na mě byla vyvinuta.
,,Dobře. Moc díky Deive."
,,Není zač brácho."

* * *


Tak jo, nastala ta chvíle. Je noc a já mám jít za ním..za Lukem. Na sobě mám jedno z hordy obrovských Deivových triček a i jeho trenky. Cítím se tak v zajetí. Mezi dvouma klukama, které téměř neznám a kdyby chtěli, mohou mě tu klidně znásilnit a pak zabít. Nikdo by se o tom nedozvěděl.
Koukám do zrcadla. Nádech, výdech. To zvládneš. Sice ste se vykousli, ale ste prozatím pořád kamarádi, ok? Dodávám si odvahu. Vykračuji z koupelny a vkrádám se do ložnice. Deiv sedí v obýváku a kouká na televizi. V duchu doufám, že Luke už spí a já se tak vyhnu jakékoliv trapné konverzaci. Marně. Sedí na posteli a mám dojem, že na mě čeká.
,,Ještě nespíš?" optám se
,,Nemůžu spát. Je mi…zima." Flirtuje
Sakra, jak mu mám ale odolat? Sedí tam, bez trička (na feťáka celkem namakanej) vlasy mu padají do tváře tím sexy způsobem a oči mu svítí jako dvě lucerny. Nezvládnu to. Sedám si mu na klín, beru si jeho hlavu do dlaní a líbám ho. Spontánně a vášnivě. Cítím jak naše rty a jazyky pracují ve společné souhře pohybů..jako kdyby tančili. Po chvíli mnou Luke mrští na postel a začíná mi to obrovské Deivovo triko vyhrnovat.
,,Luku, ne.." šeptnu udýchaně a snažím se ho odtlačit, ale je moc silný. Zapírám se mu vší silou do rukou. Nepovoluje a i když se mu snažím zabránit, triko mi pořád vší silou vyhrnuje.
,,Luku, notak.." naléhám
Má toho dost a tak mé ruce splétá nad mou hlavou do pozice, jako bych měla pouta. To už zakřičím.
,,Dost!"
V tu chvíli mi ruce pouští a triko nechává tak jak je, naštěstí viděl jen břicho. Sedá si na druhý kraj postele zády ke mně.
,,Promiň, já…" začne
,,V pohodě. Jen..nechci nic uspěchat. Čekaj nás těžký dny, týdny a nejspíš i měsíce. Vztah se do tohohle nehodí. A sex už vůbec."
,,Když ty si dnes vypadala tak nadrženě..jako bys to každou chvíli chtěla, kdykoliv a kdekoliv. Viděl jsem ti to na očích."
,,Tak to sis možná spletl emoce, ale já v očích nic takového neměla. A pojď už spát."
,,Neusnu dokud mi neřekneš, co ke mně cítíš. Jsem z tebe zmatenej."
,,Momentálně cítím soucit, kamarádství a ospalost. Lehni si, zítra si promluvíme."
,,Chcu to vyřešit teď."
,,Fajn, tak ti to řeknu na plnou hubu, jak chceš. Pokud neodvykáme oba dva, nic mezi náma nebude. Stačí?"
,,Stačí…" odpovídá a očima se zabodává do podlahy
Přikrývám se a dělám si pohodlí. Jsem k němu otočena zády, nemohu se na něj ani podívat. Naštval mě. To mu de jen o sex?
,,Dobrou Danielle." Přeje sladce
,,Dobrou Luku." Opětuji a jak se mi klíží oči, podvědomě mu jeho činy odpouštím.

* * *

Je krásná noc. Je asi devět hodin, na obloze svítí už pár hvězd a já jsem ve městě na náměstí.. a čekám. Na Felixe. Dnes jsme spolu už dva roky a máme oslavit naše výročí. Nemůžu tomu vůbec uvěřit..Ach..Jak já ho miluju..Kouknu na sebe do odrazu výlohy. Vypadám tak..jinak. Na sobě mám jednoduché pouzdrové šaty ve vínové barvě, černý svetřík a přes rameno kabelku též barvy. Nechtěla jsem z toho dělat nějakou vědu, ale přece jen- večeře v nóbl restauraci je večeře v nóbl restauraci. No, nóbl..Spíš to je něco, na co nejsme běžně zvyklí. Strašně moc se těším. Celý večer máme naplánovaný do puntíku…bude to zkrátka boží.
A tak tam stojím a čekám. Uběhne 5 minut, 10 , 15..nikde nikdo.
Beru do ruky mobil, hledám ho v kontaktech a vytáčím ho. Nic. Jenom tón naznačující, že mobil vyzvání.
Kde k čertu je? Ví, že máme rezervaci a ta za chvíli propadne, jestli nepřijde. Vždyť ví, co je dnes za den, plánujem ho už měsíce. Není možné, aby zapomněl.
Rozhodnu se, že mu půjdu naproti. Bydlí trochu dál, možná nestíhá a mobil..mobil zkrátka neslyší. A tak jdu, jdu.. Stále ho vytáčím. Procházím přes náměstí, poté uličkou k panelovým sídlištím, kudy vždycky chodívá. Když v tu ránu to slyším- vyzvánění. Jsem si naprosto jistá, že není nikoho jiného, poznám tu jeho Back in Black od AC/DC. Vyzvánění jde z dáli, ale ne až z takové. Jdu podél toho zvuku a pro jistotu se ujišťuji, že je to opravdu Felixův mobil. Přestanu volat. Písnička ihned utichne. Je to stopro jeho mobil. Musím ho najít. Co má tohle znamenat? Znova tedy vytáčím jeho číslo a jdu opět po melodii, až najednou mobil leží přede mnou v trávě. Displej s ikonou volajícího Láska je rozbitý, skrz naskrz. Obrovská pavučina. Co se sakra stalo? Že by mu..vypad?
,,Co si o sobě kurva myslíš, ty buzerante?!" ozve se odněkud
Ach ne, bitka. To je to poslední co teď potřebuju- potkat se s nějakým gangem. Pokračuji v cestě. Stále se ozývají z místa činu nadávky, výkřiky, rány a podobně. Kreténi. Koho zase mrzačí? Frajírci, myslí si, jak nejsou silní, když jdou všichni na jednoho. Fakt kokoti.
Jdu podél okraje panelového domu s cílem se rvačce vyhnout, ale nemám ponětí, kudy a kde vůbec ti hajzlíci jsou. Hlasy začínají sílit a já si uvědomím, že jsou přímo za rohem. Otáčím se.
Auuuuu!
Co se děje? Něco mě..drží. Někdo mě drží. A zacpává mi pusu rukou. Propadám panice, zrychluje se mi dech. Kdo to sakra je?!!
,,Pšššt, ticho slečinko." Zašeptá mi do ucha
Nevidím mu do tváře, protože mě drží pěkně v šachu- zády k sobě tak, abych se nemohla hnout. Ale i tak vím, kdo to je. Je to jeden z nich. Pořádně silný kousek, každou chvílí mě rozmáčkne.
Co když mi něco udělá? A proč mě vůbec chytl? Že by si tak dávali záležet, aby se u jejich bitky nenachomýtl nějaký svědek?
,,Už tě mám plný zuby, Benette." Ozve se
Benett? Panebože, to je Felix!
To není možné, to nemůže být pravda. Prosím, ať to není pravda. Ať je to jen shoda jmen. Prosím!
,,Nech mě jít prosím.."
Je to on. Ach ne…Má tak zlomený hlas. Cítím už jen z něho, kolik zhruba schytal kopanců a pěstí.
,,Prosím nechej mě jít," zopakuje po něm dětinským hlasem ,,najednou děláš chudáčka, co?! Jindy jsi tak nezněl, Benette."
Nech ho jít, modlím se. Neubližuj mu!
,,Já si tohle ale líbit nenechám a ty to víš. Už minule sem ti říkal, že naposled ti to toleruju. Že příště budeš pykat."
Snažím se vyprostit ze sevření té gorily. Neúspěšně.
,,Nic jsem neudělal!" řve
,,Budeš lhát? Budeš?!" zeptá se s pobavením ve hlase
A v tom to uslyším. Tasení nože.
,,Mě tvý kecy nezajímaj, ty parchante."
Ne!!!
Znovu se vší silou pokouším vyprostit, ale je to marné, příliš marné. Funím, zadýchávám se kvůli námaze a točí se mi hlava. Tmí se mi před očima a pak se zase rozednívá. A pak jen slyším výkřiky a bodání. Jsem bezmocná.
Sevření povoluje a já jsem volná..Utíkají pryč, je jich hodně a všichni mají kapuce. Co se to stalo?
A jo Felix! Zabíhám za roh ulice a málem znova omdlívám. Leží tam, v obrovské kaluži krve. To není možný, tohle se mi zdá. Tohle musí být sen.
Klekám si k němu a na mobilu vytáčím záchranku. Dostal nožem několik ran přímo do srdce a pár kopanců do hlavy. Je pozdě- vykrvácel. A jeho oči..zůstanou již navždy otevřené, zírající do prázdna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Johnny Johnny | Web | 14. ledna 2016 v 22:24 | Reagovat

Nie zlé. :) Ba priam celkom psycho. :D

2 Veronica Red Veronica Red | E-mail | Web | 14. ledna 2016 v 22:52 | Reagovat

[1]: Kuju :-) Jsem ráda, že jsem navodila psycho atmosféru, miluju ji :D

3 Cilka Cilka | Web | 6. února 2016 v 19:32 | Reagovat

Všetko som si to prečítala (aj predchádzajúce diely), naozaj kvalitka! Síce trochu klišé dej, mierne naivný ale nesmierne ma to baví! Akurát ideš na to všetko príliš zhurta, ale naozaj super príbeh! Až ma to dojalo.

4 Veronica Red Veronica Red | E-mail | Web | 7. února 2016 v 13:17 | Reagovat

[3]: Že jdu do všeho moc zhurta vím, ale rychlé dějové spády jsou pro mě snad už charakteristické :D .. vím, že jsem asi měla nechat ať se trochu hlavní dvě postavy víc poznají.. ale bylo by to víceméně pořád chození okolo horké kaše a myslím, že i dost nudné..
Ale děkuju :) Už mám 4tou kapitolu skoro dopsanou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama